Hra trsátkem je po hře prsty druhou nejrozšířenější metodou hry na tzv. drnkací nástroje. Protože má trsátko výrazný vliv na výsledný zvuk, nelze jej udělat z čehokoli. První trsátka se údajně objevila krátce po prvních strunných nástrojích. Díky dostupnosti a pružnosti husích brk se právě husí brka stala prvními trsátky, to bylo někdy kolem 16. století. Zkušenosti ale ukázaly, že husí brk je materiál mnohem vhodnější na psaní než ke hře na hudební nástroj. Není totiž tak pevný a odolný vůči opotřebení, jak by hudebníci potřebovali. Než vývoj dospěl až k dnešním trsátkům z umělých materiálů, zkoušela se třeba trsátka ze slonoviny, želvoviny nebo různých kovů. Husí brk tedy zůstal symbolem písma a psaní.