Psaní pro jedny na zakázku druhých

Lid ho miloval a on jej chtěl posunout dál. Karel IV. vyvinul hodně úsilí, aby český národ našel své ukotvení. Nechal sepsat několik kronik, ne všechny by však obstály v konfrontaci s realitou. Úmysl byl ale dobrý.

Jako správný panovník se Karel IV. staral o blaho svého lidu. Věděl, že pokud jim dodá potřebné informace, zavládne absolutní spokojenost. V době, kdy neexistovalo sdílení přes internet, dokonce ani knihtisk, byly informace nedostatkovým zbožím (nepředstavitelná představa pro dnešní dobu plnou zpráv a novinek).

Režim diktuje, lid poslouchá

Zprávy se šířily převážně ústní formou, přesto existovali písaři, kteří je pečlivě zaznamenávali. Byla to dřina. Nekvalitní psací brk, kalamář a špatně osvětlená místnost. Kdo by to chtěl v těchto podmínkách dělat? Jejich role je však pro naše poznání minulosti nedocenitelná. Pouze díky nim víme, jak vypadaly dějiny.

Často však docházelo k tomu, že panovník si realitu, která byla zaznamenávána pro další generace, upravoval. Dělal to i vznešený Otec vlasti (možná proto tyto manipulace s informacemi zůstávají stále in). Tak třeba Beneš Krabice z Weitmile či Přibík Pulkava z Radenína své kroniky lehce poupravili, aby „vše sedělo“.

Čas nám však ukázal, že úmysl, a nakonec i výsledek, byl dobrý. Přesto nad vším visí otazník, proč to pero psalo nepřesně! Dnes se můžeme spolehnout, že Calamus píše přesně!